Jako dítě z umělecké rodiny (tatínek E.F. Burian, maminka Zuzana Kočová, oba divadelníci) měl ke kulturnímu prostředí blízko od narození. Vystudoval ale novinařinu a nějakou dobu působil jako redaktor hudebního měsíčníku Melodie. Už tehdy však tvořil autorskou dvojici s písničkářem Jiřím Dědečkem, která ve svých klubových pořadech navazovala na hravost známých českých dvojic tvůrčích na půdě hudby i divadla. S Jiřím Dědečkem se rozešli na sólové dráhy v polovině 80. let a Jan Budian se vrhl do experimentů. Přestože jej měli do té doby fanoušci zafixovaného jako klavíristu, vytvořil dvojici s hráčem na elektronické klávesové nástroje Danielem Fikejzem, s nímž také v roce 1989 realizoval svoje první album Hodina duchů, jednu z dodnes nejsilnějších nahrávek období rozkladu totality. V další dvojici působil také s klávesistou a skladatelem Petrem Skoumalem, krátce po roce 1989 se spojil s dalšími hudebními experimentátory Vlastislavem Matouškem, Františkem Jančem a Janem Jeřábkem. Přes rozdílnou hudební ambaláž vždy byly Burianovy písně textově silné, měly a dodnes mají originální poetiku, v níž se snoubí melancholie se sarkastickým pohledem na svět a zřetelným nadhledem.
Od devadesátých let sám nebo s nejrůznějšími spolupracovníky tvořil Jan Burian autorské projekty často monotematického charakteru, ať to byla zhudebněná poezie našich i světových autorů, písně určené ženám nebo naopak mužům, osciloval mezi bohatě instrumentovanými nahrávkami a obratem se zase vracel jako sólista ke klavíru, tedy tak, jak jej znají návštěvníci většiny jeho klubových koncertů. V roce 2020 vydal svoje první album s rockovou kapelou Jan Burian Band.
Podstatné je také Burianovo organizátorské angažmá na hudební scéně. Založil volné sdružení Osamělí písničkáři, v němž se prezentuje řada známých tvůrců i takových, tvořících z vlastního rozhodnutí zcela na okraji hudební scény.
Jan Burian není jen hudebním tvůrcem. Dlouhá léta působí jako moderátor, měl svoje televizní i rozhlasové pořady, jako fejetonista přispíval do několika periodik. Věnuje se i cestování, které zúročuje ve svých populárních cestopisech, dokumentárních filmech i přednáškách.
Název | Rok |
Hodina duchů | 1989 |
Černý z nebe | 1991 |
Buď moje slunce | 1992 |
Poesie | 1994 |
Jenom zpívám | 1998 |
Unavený válečník | 2000 |
Zrcadlo | 2002 |
Drtivé jistoty | 2003 |
Dívčí válka | 2006 |
Muži jsou křehcí | 2007 |
Dvanáct druhů samoty | 2010 |
Jak zestárnout | 2012 |
Jiná doba | 2015 |
Jihotaje | 2017 |
První láska | 2020 |
Noční tanec | 2021 |